Jenom blázen by si bral půjčku, o které by už předem věděl, že je příliš drahá, že ho bude neúměrně zatěžovat a třeba ho i vysloveně zruinuje. Každý, kdo má aspoň špetku zdravého rozumu, si naopak bere výhradně takové půjčky, které mu dobře poslouží, které se dají lehce zvládnout a jsou výhodné, nejlépe naprosto nejvýhodnější ze všech nabídek, jaké se na trhu nabízejí.
Takže si člověk vezme půjčku, která mu co nejdokonaleji vyhovuje. Jenže u hypoték tomu tak nemusí být věčně. U takových dlouhodobých půjček jednoho dne končí fixace a pak se může stát, že finanční instituce přitvrdí v úročení nebo jiných podmínkách. A pak se rázem ukáže, že už nejde o nabídku nejdokonalejší. Že existují i lepší alternativy. A i u jiných půjček je kdykoliv možné, že poté, co si je člověk vezme, spatří světlo světa i lepší nabídky, které by se spíš vyplatilo si pořídit.
Ovšem co s tím? Půjčku už jsme si jednou vzali, zbavit se jí jenom tak nemůžeme. A vzít si k ní ještě jednu zbytečnou půjčku jenom proto, že je tato levnější, by byla hloupost.
Ovšem když se to spojí dohromady, vlastně může vzniknout i docela zajímaví řešení, které dokáže dlužícího člověka potěšit. Existuje totiž například i refinancování hypotéky, které může být docela dobrým pomocníkem toho, kdo má a splácí nevýhodný finanční produkt.
Když je stávající půjčka nevýhodná, lze se leckdy dohodnout s poskytovatelem nějaké té levnější nabídky na tom, že se vezme nová, lacinější půjčka, s tím, že se tato využije ke splacení půjčky dosavadní.
Dlužník se tak zbaví půjčky, jež už mu nevyhovuje, a zůstane mu ta výhodnější. U které jsou třeba příznivější úroky, optimálnější výše splátek či délka splácení, může tu být třeba i možnost půjčit si víc než prve…
Prostě jsou půjčky různé. A kdo se v tom orientuje a třeba refinancuje, ten si může skutečně finančně polepšit.