Selská židle vypadá velmi dobře, když je opravdu skvěle udržovaná. My jsme doma měly hned dvě a to po prababičce, která byla selka a přišla do Čech z Moravy. Ona se provdala k nám do města na jihu Čech a pak tady už nastálo zůstala. A jediné, co si sebou vzala, byla selská sestava. A to stůl a šest selských židlí. V té době byla selská židle opravdu krásná a měl ji téměř každý a mohu s klidem říct, že na Moravě byl selský nábytek skoro podmínkou. No, možná ani ne, ale spíše to bral každý tak, že je to pěkný a že to chce mít doma. Jistě si to dokážete představit. někdy v roce devatenáct set dvacet a k tomu originální nábytek selského typu. Moje prababička měla taky pěknou chaloupku, kde žila s pěti dětmi, manželem a svými rodiči. A to přitom měli jen velkou světnici a jednu místnost. A do toho se museli všichni vměstnat. A nikdy nezapomenu na fakt, že v horkých dnech a za teplých nocí prý odrostlé děti spávaly v seníku.
No, musím říct, že já si to nedokážu představit, ale bylo to tak. To prý občas dělala i moje babička v dospělosti, když se nebylo v chalupě kde hnout. Ale zpět k selské židli. Takový nábytek byl opravdu hodně kvalitní a jen málokdy podlehl stáří. Vždyť ty naše selské židle mají skoro sto let a jsou stále noc pěkné a velmi zachovalé. Stůl a další židle bohužel se za války zničily nebo si to vzali Němci, to bohužel už nikdo neví.
Jediné, co vypadalo z jejich chalupy k světu, byly prý dvě selské židle. A ty se zachovaly dodnes. Máme je doma na chodbě, kde souží spíše jako dekorace, ale někdy občas si tam sednou děti, aby si pohodlně nazuly boty. Nevadí to, selská židle je velmi kvalitní. Má opravdu pěknou řezbu, že je to vážně k pohledání. Mě se to moc líbí a opravdu mě hodně mrzí, že nemáme zbytek nábytku. Jistě by se hodil k nám na chatu, kde by to bylo nejkrásnější kousky naší chaty. V chatě právě máme všechno retro nebo i pár starožitností a všem se to moc líbí.